Puberta

…jednoduchý, jasný návod. Hříšníka je třeba potrestat, pomýlenému vysvětlit, kde dělá chybu a co má napravit. Je také dobré nápravu kontrolovat, neškodí hrozit možnými sankcemi. Zkrátka je třeba zjistit, co funguje, a to přinejmenším důsledně pokárat a pak třeba nabídnout jediný správný návod jak žít. Jaká je účinnost těchto postupů, asi všichni víme.

Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by stačilo, aby „experti na optimální život“ napsali brožurku, kterou by každý občan obdržel hned v porodnici. Pak by stačilo dohlédnout, aby se informace v ní obsažené dostaly k adresátovi v takové formě, aby je pochopil, a můžeme zavřít věznice, psychiatrická zařízení, dětské domovy, centra pro drogové závislosti, atp., neboť každý bude vědět, co je a není dobré, a bude se tím řídit. Podobných pokusů bylo v historii lidstva bezpočet – vždy se stejným výsledkem – nefunguje to. Nefunguje to proto, že nevyžádané rady nejsou účinné. To ví každý rodič, který vychovával pubertální dítě. Kolik slov bylo už asi na světě ztraceno a kolik (velmi dobrých) rad marně vysloveno na adresu vlastních dětí?“…tolik citace z knihy pana profesora Zdeňka Matějčka „Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha, Portál 1996, přesněji slova paní dr. Věry Capponi, které si pan profesor Matějček vypůjčil.

Puberta našich dětí nás většinou děsí. Necháme se bezelstně svým okolím strašit příběhy, jak strašné soužití s dítětem v pubertě je. S manželem máme dohromady 5 dětí, z toho 2 již „po pubertě“, 2 v pubertě, 1 daleko před pubertou. Období puberty dítěte je opravdu nelehké, to mohu potvrdit. Nepřináší nám však jen špatné věci, ale i dobré. Jedná se o velice důležitou část života člověka, o závěrečnou fázi dětství. Spousta věcí v pubertě končí, mnoho nových však začíná. Dítě je na počátku dospělosti. Je velmi kritické, avšak bystré, je velmi citově nabité, snaží se prosazovat své názory, mění se jeho pohled na svět. Je to období plné změn doprovázené „nespravedlivým“ hodnocením rodičů-vychovatelů. Dítě má svůj svět, objevuje svou intimitu, odehrává si vlastní vnitřní citový život.

Lze si s pubertou nějak poradit?

Je lepší toho více nedělat, než dělat. Buďte zdrženlivý, obrňte se trpělivostí a hleďte optimisticky do budoucnosti. Vsaďte na humor, rozlište však, kde začíná a končí lehká přátelská ironie a co bude Vaše dítě považovat za posmívání! Tápání dítěte v období puberty neberte jako životní tragédii a ohrožení jeho budoucnosti. Umožněte mu, aby se o sebe mohlo samostatně starat, dejte mu důvěru. Ptejte se dítěte, co a jak chce dělat, daleko spíše, než abyste mu kázali a přednášeli svá životní moudra. Dítě si bude vaší důvěry vážit a vám nezbývá než doufat, že vaši důvěru nezklame. U nás doma máme již dvě puberty za sebou a i s občasným sebezapřením a trápením nás, rodičů, jsme ji v pohodě zvládli. Nyní jsme již po fázi tréninku u dalších dvou „pubert“ a hodláme se vydat stejnou cestou. Přeji Vám, abyste i Vy měli štěstí a pubertu Vašich dětí v klidu a v pohodě zvládli.