Hahnemann - jak to všechno začalo...

Zákon podobnosti: Homeopaticky ředěný lék může nemocného vyléčit tehdy, když stejná látka ve vyšší koncentraci u zdravého člověka vyvolává podobné příznaky, jakými trpí nemocný...

Ilustrační foto

Jedním z prvních, kdo ho zformuloval, byl v 5. století před n. l. Hippokrates, otec moderní medicíny. Zákonem podobnosti se ve středověku zabýval např. také lékař a alchymista Paracelsus, ovšem první, kdo ho zasadil do nového kontextu a na jeho základě vytvořil celou metodu homeopatie, byl německý lékař Samuel Hahnemann (1755 – 1843). Jeho zásluhou je to, že z něčeho, co bylo vlastně známo už dávno, vypracoval rozsáhlou a účinnou terapeutickou metodu.

Tento neobyčejně nadaný muž vystudoval medicínu v Německu v roce 1779. Během několika let své lékařské praxe v něm však vzrůstalo zklamání nad lékařským povoláním. V Hahnemannově době lékaři na většinu potíží podávali projímadla a pouštělo se žilou, pacienti trpící na syfilis byli léčeni jedovatou rtutí a často následně umírali na toxické účinky této léčby.

V roce 1790, když překládal esej známého skotského fyzika Williama Cullena zabývajícího se použitím chininové kůry při léčbě určitých druhů horečky, ho upoutala Cullenova pozorování: „Kůra účinkuje díky tomu, že je hořká a má stahující účinky.“ Hahnemann díky svým vynikajícím poznatkům z chemie, věděl, že i mnohé jiné léky mají stejné účinky, a tak nemohl přijmout Cullenovu teorii o tom, proč měla chininová kůra léčivé účinky. Rozhodl se udělat pokus - vzal si velkou dávku chininu a během několika dnů se u něj rozvinuly potíže podobné horečnatému stavu při malárii. Tak se zrodil základní princip homeopatie - podobné se léčí podobným. Homeopaticky zředěná chininová kůra je schopna vyléčit příznaky, které tato látka v toxické koncentraci u zdravého jedince vyvolává. Tento princip platí i v případě, že horečnatý stav nevyvolala toxická dávka chininové kůry, ale malárie. Když člověk trpící malárií užil homeopaticky ředěnou chininovou kůru, uzdravil se.

Hahnemann pokračoval v bádání a své výsledky si pečlivě zaznamenával. Brzy vydal souborné dílo o homeopatické léčbě pod názvem Organon léčebného umění, které je dodnes považováno za základní dílo homeopatické léčby.

Aby se na základě zákona podobnosti mohlo léčit, musel Hanhnemann a jeho žáci, jakož i další generace homeopatů, zaznamenávat poznatky o účinku jednotlivých léčiv. Zkoušením rostlinných, minerálních a rostlinných léčiv na zdravém člověku pro každý jednotlivý lék, získali sbírku příznaků (fyzických i psychických). Takto vznikly „obrazy léků“. Proto jeden a týž prostředek může léčit i naprosto odlišné potíže.

V Hahnemannově době si každý lékař homeopat připravoval léky sám. Neexistovalo dostatečné množství lékárníků, kteří by byli dobře obeznámeni s metodou výroby homeopatik, lékaři proto neměli na výběr. Homeopatie se však postupně stávala stále populárnější a po roce 1850 se začínají objevovat první specializované lékárny na výrobu homeopatických léků. Z těchto homeopatických lékáren se postupně začínaly vyvíjet laboratoře, časem přeměněné v moderní farmaceutické společnosti.

Během 19. století se homeopatie dostala také do Spojených států, Indie, Ruska, Jižní Ameriky a některých afrických zemí. Postupně vzniklo několik homeopatických škol, které stále prohlubovaly homeopatickou klinickou zkušenost a upevňovaly poznatky o lécích i jednotlivých postupech. Vzniklo mnoho odborných děl, v některých zemích se homeopatie začala vyučovat na univerzitách. Koncem 19. století bylo již 15 % všech lékařů v Severní Americe homeopaty!

Na našem území se o homeopatii v této době taky vědělo. Například známý básník a lékař Siegfried Kapper, jenž psal básně německy i česky a do němčiny rovněž českou poezii překládal (např. Máchův Máj), přispíval ve 40. letech 19. stol. do vídeňského časopisu Oesterreichische Zeitschirft für Homöopathie. (za poskytnutí této informace pro náš web děkujeme Mgr. Zuzaně Urválkové, Ph.D. z Ústavu české literatury a knihovnictví FF MUNI).

Vzrůstající popularita homeopatie se však po II. světové válce pozastavila, na příčině byl rychlý rozvoj moderní lékařské vědy. Nadšení ze zavedení antibiotik a dalších chemických léků však jejich nadužíváním přineslo i své neblahé následky – v dnešní době přibývá pacientů trpících na nežádoucí účinky klasických léků. Homeopatická léčba zažívá renesanci, právě díky své netoxicitě se těší vzrůstající popularitě mezi pacienty i zdravotníky.


 

zpět
MUDr. Eva Kettmannová

Autor: MUDr. Eva Kettmannová, odborný garant, Vice-president HLA, alergolog a klinický imunolog, odborník v homeopatii

Eva je spoluautorkou a  odbornou garantkou Světa homeopatie. Stála  u jeho tvorby a aktivně se podílí na jeho každodenním chodu. Pro budoucnost homeopatie v České republice považuje za nezbytné, aby se v homeopatii erudovaní lékaři podíleli na zvyšování informovanosti pacientů o možnostech této léčby, proto spolu s Lucií vytvořily časopis "Okénko do Světahomeopatie", který je distribuován do čekáren praktických i odborných lékařů. Eva má svou lékařskou praxi zaměřenou dnes již výlučně na celostní medicínu. Kromě homeopatie využívá i Bachovu terapii, Schůsslerovy soli, aromaterapii, gemmoterapii a diagnostickou metodu EAV. Při plánování témat pro Světhomeopatie ji inspirují vlastní pacienti jakož i její čtyři děti.. Odborné kruhy obohacuje jako Viceprezidentka Homeopatické lékařské asociace a lektorka mezinárodní školy klinické homeopatie CEDH. Svůj volný čas ráda tráví v přírodě s nordic walking hůlkami, cvičí jógu a nejraději  čte klasickou literaturu.

Jak sama říká: "Dobrý homeopat musí být trochu psycholog, trochu vědec a současně i umělec, aby dokázal pochopit pacientův problém a najít řešení (nikoliv podle tabulek a guidelinů jako v klasické medicíně). Je to obrovská výzva, nutí člověka, aby se celý život vzdělával, přehodnocoval své názory a postoje a hledal definici slova „zdraví“ v různých oborech a oblastech života. A to mě právě na této metodě fascinuje - je důstojná nejen k pacientovi, ale také k lékaři, dává mu možnost jít svoji vlastní cestou."

 

Motto: „Homeopatie nám lékařům vytrvale připomíná, jakou má naše tělo úžasnou vrozenou schopnost sebeléčení.“

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.
Plná verze