Více řečí a více kultur? To je přece normální.

Než pětiletý Marco vyběhne na hřiště, poprosí maminku o žemlovku k večeři. Česky. O pár minut později už vesele pokřikuje na své kamarády - italsky. Marco žije na předměstí Verony, jeho matka je Češka, otec Ital.  

Děti

Rodinným jazykem je italština, maminka ale se synem již od narození mluví pouze česky, stejně jako jeho čeští babička a děda. I díky tomu se Marco v obou jazycích orientuje zcela bez problémů. „Dodržení pravidla „jedna osoba, jeden jazyk“ je hlavní podmínkou správné cizojazyčné výchovy. Znamená to, že každý z rodičů důsledně hovoří s dítětem jen jednou řečí, a sice svou mateřskou, tedy tou, kterou ovládá dokonale,“ upozoňuje dětský psycholog Václav Mertin a dodává: „Mozek dítěte je plastický a dokáže věci, které si ani neumíme představit. V tomto případě i přirozeně vstřebat a odlišit rozdílné jazyky.“

Bilingvismus neznamená jen proniknutí do dvou jazyků, ale i do dvou kultur. Aby dítě akceptovalo určitý jazyk, musí splynout také s danou zemí.

Seznamujte proto – vy i váš partner - svého potomka se vším, co považujete za důležité a co máte rádi. Vyprávějte mu o svém dětství, rodinných zvycích i místě, odkud pocházíte. Udržujte kontakt s příbuznými a podnikejte výlety po zemích svého původu. Čtěte knížky, povídejte pohádky, zpívejte nebo třeba vařte jídla, která vařívala vaše babička. Jinými slovy – předejte svému potomkovi všechno, co formovalo a formuje také vás. Dítě převezme váš kladný přístup k jazyku i kultuře země a bude je považovat za stejně přirozené jako to, že někdy venku prší a jindy svítí sluníčko. Své o tom ví i herečka Barbora Srncová. Tatínek její dcery pochází ze Švédska a devítiletá Emma tak vyrůstá bilingvně odmalička: „Je důležité, aby dcera nejen uměla česky a švédsky, ale aby také cítila, že má v obou zemích své kořeny. Několikrát do roka proto pobývá delší dobu ve Švédsku, což často je a bylo hodně náročné, zejména když byla Emma malá. Ale vyplatilo se to, protože dnes ví, že domov už navždy bude mít v obou zemích.“

„Otevřenou bránu do světa“ si pochvalují i rodiče – oba Češi - šestileté Kristýnky, která navštěvuje jednu pražskou anglickou školku: „Dcera už ve třech letech krásně mluvila česky, a tak jsme se po poradě s psychologem rozhodli pro další jazyk. Do jazykové školky chodí třetím rokem a angličtinu bere úplně samozřejmě. Ve školce navíc našla kamarády z různých zemí světa, jejichž rodiče žijí v České republice. Nenásilně se tak seznamuje s jinými kulturami a učí se chápat lidi, kteří jsou jiní než ona.“ Tato slova potvrzuje i Vlasta Rezková z Pražské pedagogicko-psychologické poradny: „Děti v cizojazyčných školkách se jazyk učí hrou, bez přemýšlení, od rodilých mluvčích – tedy tak, jako by částečně vyrůstaly v bilingvní rodině, kde výuka druhého jazyka a seznámení s jinou kulturou probíhají automaticky.“

Jak ven z úzkých

Přestože děláte vše proto, aby vaše děcko vyrůstalo dvojjazyčně tak, jak má, můžete se někdy ocitnout v úzkých. Ani to by ale hned neměl být důvod dvojjazyčnou výchovu vzdát. Některé nesnáze jsou běžné a časem odezní samy. Když třeba uslyšíte věty jako „Where is my knížka?“ nebo „Heute venku prší.,“ nemusíte si hned dělat těžkou hlavu. Dítě jazyky rozlišuje, ale ještě nezná dostatečný počet slov, a tak prostě použije všechna, která umí. S postupným obohacováním slovní zásoby většinou samovolně vymizí i směšování řečí, stejně jako například nedokonalá výslovnost. Pokud se vám ale zdá, že jazykový vývoj vašeho dítěte přece jen tak úplně neklape, určitě není od věci poradit se s odborníkem. Každé dítě je jedinečné a vyžaduje také jedinečný přístup. „Pokud dítě například ještě ve dvou či třech letech vůbec nemluví, či koktá, nemusí být nutně na vině bilingvní výchova,“ říká doktorka Rezková a vysvětluje: „Může se jednat o opoždění nebo poruchu řeči, které by se objevily tak jako tak. Pak je nutná pomoc logopeda, který posoudí, co a jak dál.“

Předsudky hoďte za hlavu

Navzdory všem pozitivum, která s sebou dvojjazyčná výchova nese, se přesto někdy může objevit i „hlodající červík“ v podobě nedůvěřivého okolí. Tak jako v rodině tehdy čerstvě narozené Sarah. „Zmínka, že na holčičku budu mluvit jen česky a chci s ní často pobývat v Česku, způsobila v rodině mého rakouského partnera úplné pozdvižení,“ vzpomíná maminka dnes ani ne dvouleté holčičky. „Nebude umět pořádně ani jednu řeč. Nebude vědět, kam patří,“ pochybovali rakouští příbuzní. „Ale vytrvala jsem, a dcerka nejen že má na svůj věk extrémně širokou slovní zásobu v obou jazycích, ale již nyní obě řeči začíná i rozlišovat,“ usmívá se maminka malé Sarah a dodává: „A nezdá se ani, že by jí vadilo časté cestování. Naopak, vždycky se těší a z obou prostředí jako by si vybírala to nejlepší.“

Bilingvní výchova je náročná a vyžaduje pevnou ruku, ale i spoustu trpělivosti a ohleduplnosti. Pokud však svého potomka povedete správně, vícejazyčné prostředí přijme s lehkostí a jako něco naprosto běžného. To až mnohem později pochopí, že jste mu na cestu životem dali dar skutečně k nezaplacení.
 

zpět
Bc. Denisa Vítková

Autor: Bc. Denisa Vítková, konzultantka v oblasti marketingové komunikace a PR, novinářka, překladatelka

 

Upozornění: Informace o homeopatické léčbě akutních i chronických nemocí publikované na stránkách svethomeopatie.cz mají pouze informační a vzdělávací charakter. V žádném případě nenahrazují osobní konzultaci v ordinaci praktického lékaře/pediatra nebo osobní konzultaci v homeopatické poradně.
Plná verze